Jednorázové ochranné roušky

Chirurgické roušky jsou zdravotnické prostředky třídy I. Jejich použití snižuje riziko přímého a/nebo křížového infikování viry a bakteriemi, které mohou způsobit infekce u obsluhy a pacientů, a chrání před chemickými látkami používanými při lékařských zákrocích. 

Pochopení toho, co tvoří roušky a jejich funkce také znamená vyhnout se potenciálně nebezpečným chybám, jako je opakované použití, dezinfekce nebo sterilizace. 

Chirurgické roušky mají vícevrstvou strukturu, která je výsledkem kombinace různých materiálů: krajní vnější a krajní vnitřní vrstva jsou vyrobeny z netkané textilie (TNT), především z polypropylenu, který zajišťuje lepší filtraci bakterií a větší propustnost a přilnavost. Vnější část odpuzuje vodu, takže zabraňuje vniknutí všech druhů kapalin. Naopak krajní vnitřní strana, jež je v přímém kontaktu s obličejem obsluhy, která ji nosí, je hydrofilní, tj. absorbuje a zadržuje pot, vlhkost nebo malé částečky slin, které by se jinak rozptýlily do okolního vzduchu. 

Mezi těmito dvěma vrstvami je v závislosti na typu roušky vložen jeden nebo více filtrů v souladu s předpisy: filtr pevných částic a antibakteriální filtr umožňuje zadržení téměř všech částic a choroboplodných zárodků určité velikosti, obsahu a koncentrace mikroorganismů vně roušky; polymerní filtr zajišťuje odolnost vůči tekutinám. 

Chirurgické roušky jako zdravotnické prostředky musí splňovat evropskou normu EN 14683, která konkrétně vyžaduje, aby byly testovány na odolnost podle norem ASTM F1862. 

ASTM International, jedna z předních světových organizací zabývajících se tvorbou norem, specifikuje požadavky na výkonnost roušek na jedno použití podle pěti různých kritérií: 

Účinnost bakteriální filtrace (BFE) udává procento odpovídající obsahu mikroorganismů nad 3 mikrony, které rouška skutečně filtruje; 

Účinnost filtrace částic (PFE) podobně udává procento částic menších než jeden mikron, které rouška dokáže odfiltrovat; 

Odolnost vůči pronikání kapalin definuje schopnost zadržet vně jakýkoli typ tekutiny, která by přišla do styku s rouškou v důsledku potřísnění nebo postříkání; 

Diferenční tlak (Delta P) určuje respirační tíseň během používání roušky a objektivně měří její prodyšnost; 

Hořlavost vypočítává odolnost prostředku při vystavení otevřenému ohni. 

Výsledná hodnota těchto testů umožňuje klasifikovat roušky podle úrovně v rozmezí od I do III. 

Protože se jedná o jednorázové prostředky, musí být roušky při kontaktu s rozprašovanými látkami nebo kapalinami vyměněny, a v každém případě po ošetření každého jednoho pacienta. 

Ne, roušky nelze znovu použít. Opakované použití roušek s sebou nese riziko autoinokulace, tj. riziko styku s viry a bakteriemi, které zůstaly na vnitřním a vnějším povrchu, a/nebo jejich přenosu, a tím i možnost nákazy. 

Pokud jde o sterilizaci, je třeba učinit první nezbytnou poznámku: v centru pozornosti není to, zda lze bakteriální kontaminanty z roušky odstranit ošetřením chemickými prostředky, párou, ozařováním nebo jinými postupy, ale skutečnost, že těmito postupy dochází k poškození zdravotnického prostředku, což ohrožuje jeho ochrannou účinnost. 

Podrobněji řečeno, namáhání, kterému je rouška během sterilizace vystavena, by mohlo ovlivnit její filtrační účinnost tím, že změní strukturu materiálu, který tvoří filtr pevných částic a antibakteriální filtr. 

Kromě toho není potvrzeno, že po ošetření roušky dojde k likvidaci patogenů: riskujete tedy, že budete nosit prostředek, který je infikován a zároveň neúčinný a nebezpečný pro vás i pro ostatní.